MĚSÍC EXEKUTORŮ V PLNÉM PROUDU!
6.2.2012
Po počáteční akci RESTITUCE EXEKUCÍ, která byla takovou malou exkurzí po pražských památkách, jsme pro Vás připravili bojovou hru. Spoléháme na Vaši kreativitu a chuť na menší dobrodružství.
V Praze je 38 exekučních firem a kanceláří - jistě často chodíte kolem některých z nich. Jejich jména a adresy naleznete na internetové adrese http://ekcr.cz
Pro snazší orientaci jsme většinu těchto míst přímo v ulicích označili barevnou šipkou. Doufáme, že si s Vámi v únoru exekutoři užijí spoustu legrace. Fantazii se meze nekladou! Příjemnou zábavu Vám přeje
PRAK
Pozn.: na jednom z označených míst (Jindřicha Plachty 535/16, Praha 5) se již žádná kancelář nenachází, ačkoli je stále v registru. Sjednáme nápravu.
RESTITUCE EXEKUCÍ
1.2.2012
Během dnešního dne 1.února, skupiny aktivistů a aktivistek kolem iniciativy PRAK rozvěsily na různých pražských památkách a veřejných místech (obou Mosteckých věžích, Staroměstske věži, Vyšehradě, Národním muzeu, kyvadle na Letné a řadě dalších) transparenty, aby protestovaly proti praktikám exekucí a ideologii, která je doprovází. Důvody jejich akce jsou v tomto prohlášení:
Co dělat ve světě, kde se nadsazený happening stane trapnou realitou ještě dřív, než ho aktivisté stačí uskutečnit? Zkusme vzít trapnost reality za slovo.
Před několika týdny jsme vymýšleli akci, která by dostatečně jasně upozornila na obrovskou moc exekutorských firem. Říkali jsme si: Dokážeme vůbec ještě najít něco dostatečně šíleného, aby to zparodovalo, přehnalo situaci, která je absurdní už sama o sobě? Byli jsme na pochybách, s vědomím toho, že svět, kde se zabavuje majetek nejen „velkým rybám“, ale zejména těm nejchudším, se už dávno octl za hranicí všední představivosti, že jakýkoli pokus o karikaturu může vyznít ploše. Nakonec jsme přeci jen něco vymysleli. – Věže, mosty, hrady, sochy a kulturní památky, to je přece něco, co jen tak někdo zabavit nemůže! Vyvěsit z budov, které tu stojí už staletí a předávají se z generace na generaci transparenty EXEKUCE a V DRAŽBĚ. To bude dostatečně šokující a upozorní i na to, že to, co nám připadá nepředstavitelné pro kulturní památku, nám přijde úplně normální, pokud jde o lidi.
Netrvalo ani týden, a náš šílený nápad se uskutečnil – ne jako náš happening, ale jako skutečný exekuční návrh. To je najednou poprask! Když hrozí, že by se sáhlo na most či věže, každý se zajímá. Dokud šlo o „pochybné“ dlužníky, často navíc „nepřizpůsobivé“ a „neplatiče“, nebylo třeba tolik péče. A přitom se počty exekucí dostaly do těžko představitelné výše: jestliže rok po jejich zavedení (2003) jich bylo přes sto tisíc, roku 2005 přesáhly čtvrt milion. Roku 2010 jich už bylo přes 700 tisíc. Už dlouho se ví o nekalých praktikách: například o zmanipulovaných dražbách zabaveného majetku, prodávaného za uměle snižované ceny.
Deset let trvá řádění exekutorských mafií, než se proti němu alespoň částečně vzbouřily soudy. Nyní se dozvídáme, že má od 1. března platit vyhláška ministerstva spravedlnosti, podle níž by odměna exekutora za vymáhání malých částek měla být poloviční a dluhy od jednoho věřitele je třeba vymáhat jako jednu pohledávku (dosud se vymáhaly po jedné, aby se znásobily z dlužníka vytáhnuté zisky). Jinými slovy, soudy jasně řekly, že předchozí zisky exekutorů byly nemravné. Máme tedy skromný návrh: Co bylo nemravně zabaveno, musí se vrátit. Koneckonců, tato slova se dokola opakují při debatách o navrácení kdovíjak získaného majetku šlechtě a církvím. Jistě se shodneme, že napravit čerstvé majetkové křivdy bude snazší než napravit ty minulé. Navrhujeme tedy RESTITUCI EXEKUCÍ – nechť exekutoři vrátí to, co zabavili (podle mínění soudů a podle připravované ministerské vyhlášky neprávem). Ať vrátí zisky, které jim nepřísluší. Ať vrátí svým obětem to, oč je připravili.
Nevěříme, že by spravedlnost platila jen pro někoho. Nevěříme, že by dluhy dělaly z každého člověka bezprávného adepta na ožebračení, a že na neprávem nabytý majetek exekutorů nelze sahat. Očekáváme, že se stejnou razancí, s jakou dosud zabavovali majetek exekutoři, bude nyní majetek zabaven exekutorům.
To, že by se „dluhy měly platit“ se ve společnosti považuje za samozřejmost – tolerování drsných praktik exekutorů to potvrzuje. Soukromé vlastnictví se bere jako na něco, co prostě platí, co je přirozené, nezpochybnitelné a má být mechanicky vymáháno. Demokracie přitom vždy znamenala moc lidí nespravedlivé majetkové poměry změnit. V Athénách byl vznik demokracie spojen s odpuštěním dluhů. Dnes požadujeme diskusi o tom, jak dluhy vznikají. Požadujeme účinnou ochranu zejména chudých před manipulací lichvářů a násilím exekutorů. Chceme se bavit o tom, kdo komu a co ve skutečnosti dluží.
Víme, že účinných opatření nebude dosaženo samo od sebe. Víme, že o ně musíme usilovat nátlakem, a proto i PRAK plánuje ve svých akcích pokračovat. Neptejte se nás, jak se do nich můžete zapojit. Zeptejte se sami sebe. Vyhlašme ÚNOR MĚSÍCEM EXEKUTORŮ! Měsícem o nich a pro ně. Vždyť i exekutor je člověk jako každý jiný - může být baven i zabaven... Najděte si toho svého a zabavte ho.
VLÁDA PENĚZ ZABÍJÍ! (english)
9.1.2012
Oběšenci v ulicích zasáhli veřejný prostor. Symbolizovali to, k čemu v důsledku vedou závody za takzvaným "úspěchem". Připoměli, že úspěch a zisky jednoho jsou velmi často neúspěchem a ztrátou druhého.
Překvapilo nás, jak velkou odezvu akce s oběšenci vyvolala. Ozývají se stovky lidi, kteří v naprosté vetšině naši akci podporují. Jejich reakcemi se vine touha po změně a snaha zastavit ten "šílený stroj". Máme podobné pocity a touhy. A hodláme pokračovat. Jsme na začátku dlouhé cesty, klademe otázky a hledáme odpovědi. Nicméně jsme pevně přesvědčeni, že v časech kdy se odpovědnost za krizi přenáší na bedra jednotlivců, musí být odpor kolektivní.
Další akce budou následovat. Ale není třeba čekat, až s něčím přijde někdo jiný. Každý může udělat něco proti tomu s čím nesouhlasí. Možností je mnoho.
Našimi jedinými komunikačními kanály jsou v současnosti prohlášení na webu a e-mail. Odpojte se a zapojte se!
Sebevražda bývá krokem nejkrajnějšího zoufalství – volbou těch, kteří ztratili poslední naději i víru, že někdy může být líp. Na ty, kteří žijí dál, zbyla role diváků – mohou být fascinováni, smutní, anebo se třeba pohoršovat... V prvé řadě je však sebevražda ztrátou. Ztrátou života člověka, který zemřel, i když mohl žít dál. Jeho jedinečný a neopakovatelný příbeh, jeho přátelství, lásky, prožitky, zkušenosti; všechno je pryč.
V posledních měsících počet těch, kteří umírají z vlastního rozhodnutí, stoupá. Tradičně nejvíc jich přitom bývá v lednu. Strohé statistiky nemohou zaznamenat bolest jednotlivých příběhů a často ani motivy jejich konce. I tak je ale zřejmé, že za sebevraždou stojí stále častěji ekonomické důvody: dluhy, neschopnost splácet, exekuce, existenční nouze, ztráta bydlení či práce... a také následné odsouzení a křivé pohledy okolí. Kdo by se koneckonců v době úspěchů, nadějných kariér a ambicí chtěl špinit cizím neúspěchem? Kdo by v době individuálního výkonu solidarizoval s těmi, kteří přestali stačit?
Sebevražda, za kterou stojí takové důvody, není jen lidskou tragédií, ale stává se zároveň nejdrastičtější připomínku hodnot, na kterých současná společnost stojí. Těžko se divit sebevraždám neúspěšných ve společnosti, kde jsme posuzováni a sami sebe často posuzujeme podle toho, kolik vyděláme.Ty, kdo se nemohou či nechtějí v takto nastavených podmínkách prosadit, vnímá společnost jako přítěž, která nás stahuje ke dnu. Z těch, kteří nestačí tempu, jež si nezvolili, tak společnost dělá viníky. Zapomenout na to, že zdaleka ne všichni dnes mají stejné šance, a že selhání či neúspěch bývají často ovlivněny okolnostmi, láká. Vlastní úspěch (či aspoň absence neúspěchu) se rázem leskne o něco víc.
I neúspěch se stává výhodným obchodním artiklem: na neštěstí jedněch se přiživují jiní. Spirála, na které se chudoba mnoha stává ziskem pro několik málo jiných, získává na obrátkách. Bohatnou lichváři, exekutoři a advokáti, kteří jako by tvořili jeden průmysl dluhu, schopný proměnit pokutu či nedoplatek za pár stovek v exekuci za desítky tisíc. Spekulantům s byty, kteří segregují městský prostor podle příjmů, roste zisk. A chudí a bezmocní se za přihlížení tiché většiny, jež má obavy o vlastní osud, propadají do stále hlubší chudoby a bezvýchodnosti.
Máme přitom na výběr. Můžeme brát vládnoucí ideologii společnosti vážně, pohoršovat se nad méně úspěšnými a odsuzovat sebevrahy jako slabochy. Můžeme obviňovat „neúspěšné“, chudé a „nepřizpůsobivé“ a ve skrytu duše doufat, že sami zůstaneme ušetřeni. Nebo se můžeme vzepřít a hledat jiná řešení.
Opakem individuálního zoufalství je solidarita, opakem pasivity je společná akce proti nespravedlnosti. Právě proto nechceme mlčet, právě proto visí figuríny oběšených v pražských ulicích. Naše akce je pouze prvním viditelným vyjádřením nesouhlasu a odporu. Další budou následovat.
Jsme PRAK. PRAK může být cokoli. Prak je možná dětská hračka, ale i přesto dokáže rozbít okno. Více praků dohromady je účinná zbraň. PRAK může být zkratka nebo akronym. PRAK je živá bytost.